čtvrtek 22. července 2010

Upíři aneb jak to s nimi je

Možná jste si všimli, že v poslední dobou se přemnožily knihy, filmy a seriály s upíří tématikou. Tito tajemní noční tvorové se krajinami celosvětových legend a mýtů prohání již po staletí. První písemně doložená zmínka o upírech - Sága o Eriku Rudém - byla napsána na Islandu ve 13. století. Od té doby bylo sepsáno mnoho legend, zápisků v kronikách, ale skuteční upíří šílenství započal až Bram Stoker v roce 1987 knihou Drákula. Postava transylvánského hraběte Drákuly byla založena na skutečném rumunském (valašském) vládci. Vlad III. Draculea přezdívaný Tepéš neboli Narážeč. Tuto nelichotivou přezdívku si získal nekompromisním zacházením se zadrženými nepřáteli, ale i se zločinci z vlastního kraje, které nechával narážet na kůly. A tady narážíme na první problém. Mezi takto trestanými byli i lidé podezřelí z čarodějnictví a právě vampyrismu. Z pohledu historiků je Vlad III. jako upír holý nesmysl a Stokerův Drákula je podle moderních "upírologů" snůška výmyslů senilního starce. Jak je to tedy "doopravdy"?

Jednotlivé charakteristiky upírů se liší, ale základní vlastnosti jsou stejné. Upír je tvor, který je nesmrtelný, nebo alespoň velmi dlouhověký. Tento dar však musí splácet sáním krve smrtelníků a skrýváním se před slunečním světlem. I když to poslední bylo několikrát poupraveno. V případě knižní a filmové série Stmívání od Stephenie Mayer velice komicky - upíři se na slunci třpytí jako diamanty. To samozřejmě nenechalo milovníky upíří mytologie v klidu. Jak tedy na ně působí sluneční záření? V některých dílech se upír při kontaktu se slunečními paprsky okamžitě rozpadne na prach, jinde jim sluneční svit způsobuje silné popáleniny a v některých případech pouze silnou "dehydrataci". Ve všech případech však pobit na slunci, ať už krátkodobý nebo několikahodinový, nakonec způsobí smrt. Jak se dá ještě zbavit upíra? Mnoho pramenů uvádí vražení kůlu do srdce, kůl by měl být dřevěný, někdy je uváděn specifický druh dřeva, například dub. Ale i tuto metodu novější díla vyvrací a tvrdí, že kůl v srdci upíra nezabije, ale pouze znehybní, což usnadní jeho zneškodnění jiným způsobem, například useknutím hlavy. Ano, to je velmi oblíbená metoda, která zatím, alespoň z toho co jsem četl a viděl, nebyla vyvrácena. Tuto metodu navíc podporují i archeologické nálezy mrtvých, kterým byla oddělena hlava a pohřbena zvlášť. Další účinnou metodou je oheň, který na upíry působí stejně dobře jako slunce, inu, nehořlaví nejsou. Zvláštní pozornost je třeba věnovat stříbru. Tomuto kovu je přisuzována svatá a nadpřirozená moc. V některých knihách působí stříbro jen na vlkodlaky, jinde i na upíry. Může to být tím, že jsou tyto dva druhy občas zaměňovány, například Stokerův Drákula se dokázal změnit ve vlka. V jiných případech se umí změnit pouze v netopýra a jinde se neumí měnit vůbec. Když už však stříbro zafunguje, působí popáleniny na kůži a rány způsobené stříbrným mečem nebo kulkou se hojí mnohem pomaleji, nebo vůbec. S tímto kovem však může mít souvislost další mýtus, a to že upíři nejsou vidět v zrcadle a nelze je zachytit na film či fotografii. Dříve se totiž jak na zrcadla a záznamová média používalo právě stříbro. Ale žádný z těchto způsobů nemusí přivodit konečnou smrt. Některé prameny uvádí, že stačí, aby se do krevního oběhu mrtvého upíra (popřípadě do popela, který po něm zbude) dostala čerstvá krev a ten pak opět ožije.

Další otázkou je, jak vlastně takový upír vypadá a co všechno umí? Například podle filmu Upír Nosferatu z roku 1922 je upír vysoký, pohublý, plešatý, se špičatýma ušima a vystouplými tesáky. Podle většiny literárních a filmových děl jsou však upíři k nerozeznání podobní lidem (vždyť přece bývali lidmi) a v mnoha případech až nadpřirozeně krásní, i když tato krása může být jen iluzí, kterou lákají své oběti do temných uliček. Iluze a lsti jsou hlavními zbraněmi upírů. V mnoha případech dokážou svou oběť zhypnotizovat nebo mají skvělé přesvědčovací schopnosti. Někteří dokážou i číst nebo ovládat myšlenky. Jiní umí létat, ať už v lidské podobě nebo po přeměně v netopýra. Téměř vždy však mají nadpřirozenou sílu a rychlost. A jak je to s tím vlkem? S touto otázkou, ale i některými předchozími, si nejlépe poradili tvůrci stolního RPG World of Darkness. Rozdělili upíry do několika klanů. Klan Nosferatu jsou upíři, kteří byli při přeměně znetvořeni a vypadají přesně jakou upír z výše jmenovaného filmu, klan Gangrel ovládá umění přeměny ve vlka a klan Tremere ovládá krvavou magii, pomocí které dokáže například ovládnout lidskou mysl. A takových klanů, kde se sdružují příslušníci upířího lidu se stejnými schopnostmi je několik.

A na závěr pár faktů. Podkladem pro upíry se stala nejspíše nemoc zvaná Porfýrie. Je to vlastně metabolická porucha, která způsobuje, že červené krvinky nedokážou zadržovat železo, v důsledku čehož je pokožka přecitlivělá na UV záření, které rozkládá nechráněné buňky na povrchu těla. Příznakem je tedy blednutí kůže, ale i zmenšení rtů, které vede k odhalení větší části zubů a tím k jejich optickému zvětšení. Zároveň se tito lidé musí vyhýbat česneku, protože ten obsahuje látky, které rozkládají porfyrin, který má za úkol tvorbu hemoglobinu a pozření česneku by tak mohlo být smrtelné. Porfýrie se dá zmírnit krevní transfuzí, tedy i pitím krve. Navíc způsobuje nadměrný růst ochlupení a to i na obličeji, což mohlo vést i k legendám o vlkodlacích.


Dodatak:
Vzpomněl jsem si na další důležitou věc, týká se stravování a rozmnožování. V některých případech se upíři živí výhradně krví (ať už lidskou či zvířecí, která není tak výživná) a normální lidské jídlo nejsou schopni pozřít. Jindy jídlo jedí, dokonce jim chutná daleko víc, díky zbystřeným smyslům, přesto je však nezasytí. Stejné pravidlo platí i pro sex, upíři si ho náramně užívají, ale až na výjimečné případy se tímto způsobem nerozmnožují. Už proto, že, jak známo, upíři nestárnou, tudíž by dítě nevyrostlo. V některých případech však při vztahu upíra a člověka vznikají poloupíři. Normálně si však musí upír zajistit potomstvo tím, že svou oběť vysaje až na práh smrti a potom jí dá napít své vlastní krve. Občas je přeměna spojena se složitějším rituálem, kdy k ní musí dojít za úplňku nebo musí oběť po vysátí a pozření upíří krve strávit noc v rakvi, nebo pohřbená v zemi, ať už sama, či se svým stvořitelem. Upíři se samozřejmě nemnoží pouhým kousnutím, což by bylo značně nepraktické, jelikož by neustále ubývalo obětí. Podle upířích zákonů by se měl stvořitel o své "dítě" starat. Rovněž jsou navěky spojeni krevním poutem.