úterý 21. září 2010

Šťastný nový (školní) rok

Tak, včera mi (stejně jako většině vysokoškoláků) začal další školní rok. Začal Informatickou propedeutikou II, která nás má připravit na psaní diplomových prací v sázecím systému TeX. Já jsem naštěstí (ve skutečnosti to byla spíš prozíravost až "vychcanost") v předchozím ročníku navštěvoval doplňkový předmět TeX pro začátečníky, kde jsem se do jisté míry naučil tento systém používat. Proto mi pondělní přednášky o historii a základech fungování TeXu přišli poněkud nudné a naplňovaly mne pouze pocitem déjà vu. Proto jsem druhou polovinu přednášek ani nenavštívil a raději jsem tento čas věnoval své přítelkyni. Do školy jsem se pak vrátil až k večeru na Fyziku kulečníku. Tam mě čekalo menší překvapení, předmět není zakončen kolokviem, jak tomu bývalo dříve, ale zápočtem a zkouškou. Což zní děsivě, ale ve výsledku bude vše vypadat stejně. Docent Horák, který je mimo jiné aktivním hráčem kulečníku, nás obeznámil s průběhem výuky, požadavky na zkoušku a poté nám pustil video mistra světa v exhibičním kulečníku. Po přednášce následovalo cvičení, kde jsme dostali do ruky tágo a mohli si zahrát. Jen tak pro zajímavost, školní kulečníkový stůl je předělaný ze stolu na optické přístroje, je z litiny a váží kolem tří tun. Plátno stálo asi osm tisíc, takže mi držte palce, ať ho neprotrhnu.

Druhý den byl již o něco (méně) zajímavější. Čekalo nás totiž Úvodní slovo vedoucího Katedry informatiky (Doc. RNDr. Michal Krupka Ph.D.), kde jsme se opět dozvěděli, jak bledě to s námi vypadá. Že nás čeká ročníkový projekt, který je velice náročný a často vede k prodloužení studia o další rok. Také nás ujistil, že procento studentů, kteří dokončí bakalářské studium informatiky je mizivé. Po tomto motivačním proslovu jsem chtěl ze školy odejít a už se nevrátit.

Nakonec jsem se tedy vrátil. Asi o pět hodin později přišla řada na první cvičení. Doufal jsem, že nám vyučující řekne, co a jak a že nám třeba poradí pár věcí. To jsem nejspíš požadoval zázraky, jelikož jsme se akorát dozvěděli, že všechno je na stránkách a máme si to zkusit sami. Zběžně jsem prohlédl zadání a zjistil, že během čtyř vyučovacích hodin si máme procvičit látku, které jsem před rokem věnoval asi deset vyučovacích hodin. Opět jsem měl pocit, že jsem v učebně navíc, tak jsem se rozhodl že nebudu otravovat již tak dost vydýchaný vzduch a raději opustím budovu. Zítra se snad konečně dovím něco nového...