pondělí 28. února 2011

Černá hodinka

Bylo nebylo, v království z temné brazilské žuly a skla, žil národ podivných tvorů, kteří si říkali Informatici. Byli sice bledí a ne příliš statní, avšak vládli mocnou magií, které jim umožňovala komunikovat na neomezené vzdálenosti bez vydání jediné hlásky nebo mávnutím ruky rozproudit vodu. Jednoho dne se však nad jejich zemí začala stahovat mračna a jejich moc začala slábnout. A právě v těchto časech, v tomto období temna, se odehrává náš příběh...

Byl čtvrtek, pozdní odpoledne a školní týden se chýlil ke konci. Seděl jsem v učebně 5.004 na cvičení z Úvodu do programování 4 (C++) a snažil se vyřešit Problém osmi dam (aneb organizace královského harému). Najednou jsem si povšiml, že mi ztmavl display notebooku. Rozhlédnu se kolem sebe a vidím, že nejsem jediný, kdo má tento problém. Nejde elektřina. Nu což, pokrčili jsme rameny a po sborovém zvolání "ať žijou noutbůky" jsme vesele pokračovali v práci. Vesele proto, že jsme neměli ani zdání, co nás ještě čeká. Jen za občasného vyrušování sirény a bezpečnostních hlášení jsme dokončili cvičení a chystali se na další.

Jelikož jsme měli všichni notebooky a chodby byly osvětleny nouzovým systémem, ještě nám zcela nedocházelo, že vlastně nejde elektřina a co to pro nás znamená. První impuls přišel ve chvíli, kdy jsem si chtěl koupit kávu. Ano, automat na kávu je na elektřinu. No nic, tak jsem si alespoň zašel na záchod. Chci si umýt ruce, a co to? Voda neteče. Ano, i umyvadla jsou na elektřinu. Protože kohoutky jsou na naši školu moc nemoderní, museli nám pořídit fotobuňky. Vydal jsem se tedy na učebnu 5.003, kde probíhala další výuka. Dovnitř jsem se naštěstí dostal bez problémů, protože elektronické zámky mají zřejmě záložní baterie.

A tady začala ta pravá zábava. Vyučující by nám rád něco promítl, ale projektor je na elektřinu. Tak nám to napsal na tabuli, ale na tu nebylo vidět. Rozsvítit nemůžeme, tak co budeme dělat?Možná by pomohlo vytáhnout žaluzie, ale i ty jsou u nás na elektřinu. Tak jsme procházeli ostatní učebny, ale všude byla situace stejná, zataženo. A hle v jedné učebně jsou vytažené žaluzie, stačí jenom vytáhnout plátno, abychom mohli psát na tabuli. No, tak ne, to je taky na elektřinu. Nakonec jsme tedy skončili na chodbě pod nouzovým osvětlením, kde jsme se sesedli do kruhu jako kolem táboráku. Už nám chyběla jen kytara. A jako by toho nebylo málo, nakonec nám zhasli i nouzové osvětlení na chodbě. Vše se však nakonec v dobré zvrátilo, dodávka elektřiny byla obnovena a poslední půl hodiny jsme strávili v běžném režimu.