neděle 20. února 2011

Jak jsem se stal literátem

Dnes je tomu bezmála devět měsíců, kdy jsem "počal" tento blog. Ten se dlouhé měsíce vyvíjel, formoval a rostl. Dost ale antropomorfních metafor. Když jsem procházel archiv, uvědomil jsem si, že jsem vlastně nikdy nerozvedl, jak jsem se stal literátem a co mě vedlo k založení webového zápisníku. Některým je tato historie známa, zejména těm, kteří mě znají již delší dobu a kteří se tohoto vývoje zúčastnili, nicméně přijdou dny, kdy ani já si toto období nebudu pamatovat, a tak si přečtu tento článek a vzpomenu si...

Je to skoro k nevíře, ale počátek se dá datovat na rok přesně. Psal se rok 2003. Chodil jsem na základní školu a jednou týdně jsem odpoledně navštěvoval kroužek programování v Domě dětí a mládeže. Právě s tímto spolkem jsem jezdil na soustředění a tábory. Právě ve zmíněném roce měl tábor téma Úžasná Zeměplocha Terryho Pratchetta. "Jaká náhoda," řekl jsem si "to už jsem někde slyšel, tuším že to čte jedna moje spolužačka." A protože jsem chtěl být o krok napřed, rozhodl jsem se, že si nějakou knihu přečtu, abych byl, jak se říká, v obraze. Přečetl jsem svou první "Pratchettovku" (Mort), která se mi natolik zalíbila, že jsem si ihned zakoupil další (Zloděj času). V dnešním dnem jsem hrdým vlastníkem dvaatřiceti knih, ilustrovaného portfolia a čtyř map. Takže tato shoda okolností ve mě probudila literárního démona. V té době jsem také začal psát své první povídky, které však nikdy nespatřily světlo světa a skončily v propadlišti dějin.

Druhá fáze započala na střední škole. Již na té základní jsem, na rozdíl od spolužáků, rád psal slohové práce, ale až zde jsem v tom našel hlubší zalíbení. Co je však nejdůležitější, objevil jsem, mně dosud neznámý literární žánr, fejeton. Hned jsem poznal, že je to něco pro mě. Ironie, sarkasmy, nadsázka a (černý) humor. Prvky, které jsem vždy používal a které byly nežádoucí, byly naopak v tomto literárním útvaru přímo vyžadovány. I tady jsem měl velké štěstí, protože náš bývalý učitel češtiny je přímo mistr fejetonu. A já se stal jeho učedníkem. Během čtyř let jsem napsal několik fejetonů, ať už jako školní práce, nebo jen pro zábavu. Některé, ty nejlepší z nich, jste si mohli přečíst i zde. V této době pak začal posilovat můj přirozený lidský narcisismus a touha po uznání. Tak jsem začal vydávat časopis pro skupinu kamarádů, nejprve pod názvem KofolaZpravodaj (14 vydání), později zkráceně Kofolák (7 vydání). Prvotní nadšení čtenářů i redaktorů (redakce měla přibližně 3-5 členů) bohužel upadlo a postupem času bylo potřeba vynakládat mnohem více snahy, která, dle mého hlediska, nebyla odměněna ekvivalentní odezvou a tak se Kofolák stal značně ztrátovým médiem, a jako takový byl zrušen.

Což nás vede ke třetí fázi. Nechtěl jsem se svou publikační činností skončit, a tak jsem se přesunul na modernější platformu, tj. internet, kde již nejsem limitován uzávěrkou (i když je pravdou, že tento bič jsem si na sebe upletl sám), nemusím se tolik starat o sazbu a celkově je celý "žurnalistický" proces volnější a méně závazný vůči čtenářům. Kdo ví, třeba se jednou k časopisům vrátím, možná využiji možností, které Blogger nabízí a přiberu k sobě dalšího autora. A založím si časopis v internetové podobě.

S pozdravem Váš šéfredaktor.