sobota 5. února 2011

Krize středního věku

Znáte ty chvíle, kdy si říkáte "už to není, co to bývalo". Takovou chvíli prožívám už hodně dlouho. Mírně ovíněn usedám ke klávesnici a všichni víme, co to znamená. Další dvouhvězdičkový článek. Já tomu někdy říkám inspirace, zatímco můj kamarád Kauí tomu říká "emo nálada". No, na každého to občas přijde. Sedíte takhle v sobotu večer doma a snížíte se k tomu, že si dáte sklenku vína s rodiči. V televizi, jako obvykle nic není a nic se vám nechce, protože vás tlačí nepříjemný pocit, že byste mrhali časem, který můžete využít na učení na poslední zkoušku. Tak jen tak ležíte se sluchátky na uších a uděláte tu vůbec nejhorší věc - začnete přemýšlet.

V mém případě přemýšlet o tom, čím bych obohatil svůj blog a uspokojil tak své dva čtenáře. A pak to přijde. Už je to tu. Nic mě nenapadá. A hned hledám výmluvu. Je to počasím? To bude ono, slunce jsem neviděl ani nepamatuji a bez něj mozek nemůže správně pracovat. Nebo je to stresem ze zkoušek? To by mohlo být ono. Z týdne na týden se učím na další a další zkoušky, mozek neustále pracuje a tak uvítá každou chvíli, kdy může být v klidu. Taky už jsem dlouho nečetl, má to s tím něco společného? Jistě, kdysi, když jsem ještě četl, jsem četl o tom, jak četba rozvíjí nejen slovní zásobu, ale i představivost a lidé, kteří hodně čtou mají i lepší psaný projev. Jakou výmluvu si mám ještě najít? Poslední dobou [čti několik měsíců] mi to nějak nepálí. Povídky nestojí za nic a fejeton jsem nenapsal ani nepamatuji, tak musím čím dál častěji sahat do archivu, abych alespoň něco publikoval. Měli staří Řekové pravdu a bystrá mysl může být opravdu jen ve zdravém těle? Charles Baudelaire taky neměl tělo v nejlepší kondici a nezabránilo mu to napsat Květy zla. Když všechny tyhle výmluvy padnou, můžu si říci už jen to, že mé literární nadání zmizelo s pomalu se ustalující hladinou hormonů.

Inu, nezbývá než čekat a doufat. Zkoušky skončí za týden a zima za měsíc. Vyleze slunce a já se navrátím k večerním běhům, místo skript se pustím do rozečtené trilogie Pán Prstenů a na závěr se nechám políbit svou drahou múzou. Nebo začnu víc pít a experimentovat s drogami, když to vyšlo Baudelairovi, proč ne mně (=