středa 16. března 2011

Život vysokoškoláka

Dlouho jsem přemýšlel, o čem napsat a stále mě nic nenapadalo. Zabrousil jsem tedy zase jednou do svého archivu a našel jeden ze starších článků. Tento vyšel ve druhém vydání Kofoláku na konci června loňského roku, v dobách, kdy vysokým školám vládla dusná atmosféra zkouškového období a celým státem lomcovala nespokojenost s výsledky voleb, ve kterých se ukázalo, že vůbec nezáleží, která strana vyhraje, když má opozice početní převahu. A právě dvě výše zmíněné události silně ovlivnili fejeton o vysokoškolácích, tedy o nás...

Tak, je to opět tady. Už po druhé nám nervy drásá neko-nečné zkouškové období. Někdo má to štěstí, že už má zkoušky za sebou a užívá si prázdnin, jiní si budou muset i v červenci zaskočit do školy pro další „zářez“ do indexu a někteří se nechtějí ne-chat obtěžovat vůbec a tak si ne-chají zkoušky až na září a mezitím si zajedou na nějakou pěknou dovolenou.

Na co si však my vysoko-školáci neustále stěžujeme? Do školy už nechodíme pět dní v týdnu, jako dříve, když už tam jednou zajdeme, tak prospíme ce-lou přednášku a ve cvičeních si stěžujeme, jaká je to hrůza vstá-vat už na půl jedenácté. A co se týče zkoušek? Naši páni profeso-ři, docenti, doktoři, inženýři a jim podobní nám dají na přípravu mnohem více, než jen jeden oby-čejný „svaťák“ před maturitou. Když už mluvíme o maturitě, kdo z vás na ni měl tři pokusy během jednoho měsíce?

Začíná to vypadat, že hlavním rysem vysokoškoláka je nechození do školy, věčné stěžo-vání si a vymlouvání se. Ale koho z toho vinit? Samozřejmě, že systém, koho jiného. Kolik stu-dentů jde na VŠ něco se naučit a kolik jich tam jde jen „ulovit“ ti-tul, nebo jen proto, že se jim ne-chce pracovat? A školní systém jim to zdarma a pohodlně umož-ňuje. Vysoká škola již dávno není útočištěm inteligentních a nadaných, ale líných a zhýčka-ných. Co by dělal chudák Jan Amos Komenský, kdyby uzřel, k jakému poklesu školství došlo? Poslal by kníže Karla, aby tomu učinil přítrž zavedením školného na státních vysokých školách?

Školné, to je věčné téma posledních týdnů. Studenti dostali další důvod, proč si stěžovat. Jak chudáčci mají studovat, když za to budou muset platit? Odpověď je, slovy matematiků, triviální. Pilně! Jestli chcete studovat, tak opravdu studujte. Jak většina studentů využívá volných pátků? Ke studiu? Ne. Vyspává alkoholové opojení čtvrtečního flámu.

Nejčastější námitkou proti školnému je, že vzdělání nebude pro chytré, ale pro bohaté. To však není pravda. Bude jak pro chytré, tak pro bohaté. Bohatým zaplatí školné jejich limuzíny osedlávající tatíčkové a těm na-daným zaplatí školné stipendijní fond. Za předpokladu, že vznikne vhodný tabulkový systém, který podle prospěchu studenta přiřadí patřičnou procentuální úlevu od školného. Akce: Pro všechny studenty s průměrem do 1,5 stu-dium zdarma!

Krok špatným směrem je podle mě však odložené školné. To přinese první peníze do škol-ních pokladen až někdy deset let po zavedení školného, a to už je možná pozdě. Bude-li však tou dobou školné ještě existovat.

Kde tedy má chudý stu-dent brát peníze na studium? Ze zkušeností vím, že většině stu-denti bydlí u rodičů, když ne, tak jim rodiče platí kolej nebo privát. Stejně tak rodiče své děti stravují a oblékají. A všechny peníze, co mají studenti navíc, utratí za lu-xus. Kolik takový student nechá za semestr ve všech hospodách? 20–25 % školného? Co udělá s vydělanými penězi z brigády? Zaletí si na Seychely?

Necháme-li stranou mo-rální aspekty, nevidím školné jako nějakou překážku, která by se nedala překonat. Musí však být vidět výsledek. Ať si studenti chemie nemusí nakupovat vyba-vení do laboratoře, ale dostanou ho od školy, ať univerzity zaplní knihovny skripty a studenti si je nemusí kupovat, ale hlavně, ať nám někdo zaručí, že až dostudu-jeme, že neskončíme s Novým prostorem v ruce na náměstí, ale v naší vysněné práci, kvůli které jsme tak pilně studovali a platili deset tisíc za semestr.