pátek 6. května 2011

168 hodin

Tak jako stejnojmenný pořad České televize se tento článek bude věnovat událostem uplynulého týdne. Je to již sedm dní (tedy sto šedesát osm hodin) od doby, kdy jsem něco napsal a za tu dobu se stala spousta událostí. Začao mistrovství světa v hokeji, posbíral jsem pár zápočtů zápočtů, dostal jsem práci, započala Majálesová vlna, na některých místech České republiky klesla teplota pod bod mrazu a napadl sníh a byl zabit teroristický vůdce a desetiletý mistr hry na schovávanou - Usāma bin Muhammad bin ʿAwaḍ bin Lādin.

Sobota - Ani na chvíli se nezastavím

Začal víkend. tedy období, kdy se normální lidé lidé uchylují k odpočinku. To však neplatí pro vysokoškoláky a dvojnásob to neplatí, když se semestr blíží ke konci a práce je až nad hlavu. A tak jsem celou sobotu strávil jak jinak, než programováním. Pomalu se totiž blíží termín odevzdání ročníkového projektu, a jak to tak bývá, za každou opravenou chybu se objeví dvě nové a s každou přidanou funkcí se objeví dalších deset chyb. Občas se objeví i chyba, která vzniká neznámo kde a neznámo proč, a tak je třeba to nějak zaonačit. Z toho jsem byl natolik psychicky vyčerpán, že jsem si musel pročistit hlavu, a proto jsem si vyrazil zaběhat na čerstvý vzduch se svým osobním trenérem Luďkem. Po návratu jsem byl psychicky svěží, avšak vyčerpaný jsem byl fyzicky. Jednak proto, že jsem kvůli špatnému počasí přes týden neběhal a druhý důvod byl, že jsem si kvůli možnému dešti vzal staré boty a ani jsem netušil, že jsou vlastně tak nepohodlné.

Neděle - První máj, lásky čas

Vstanu, kouknu na hodiny a ono je půl dvanácté. Podívám se ještě jednou a ono je vážně půl dvanácté. To už se mi dlouho nepodařilo, takhle zaspat. To by se mohlo zdát jako pozitivní, avšak jsem zjistil, že tělo informatika není zvyklé na spánek delší jak pět hodin, takže jsem byl celý rozlámaný a bolely mě i ty části těla, o kterých jsem ani nevěděl, že je mám. Musel jsem tedy dohánět práci a na konci dne jsem měl na obličeji pomalu vypálený zdrojový kód Africké dámy. Ale byl pozdní večer, první máj, a tak jsem vyrazil na zmrzlinu do Bystřice za svou milovanou, abych ji políbil pod rozkvetlým stromem. Alespoň něco pozitivního na celém dni.

Pondělí - Dva zápočty a jedna práce

Hned po ránu jsem se dozvěděl, že jsem získal zápočet z Matematiky 3. Potřeboval jsem šest bodů a získal jsem přesně šest bodů. To není sice kdovíjaký úspěch, ale stačí to, takže proč si stěžovat. Poté jsem přešel o učebnu vedle, kde jsem se dozvěděl, že zápočtovou písemku z Matematiky 1 nepíšeme v zápočtovém týdnu, ale už ten den. No, sice mě to trochu zaskočilo, ale spočítat jednoduchou soustavu rovnic, determinant matice 4x4, inverzní matici a průnik dvou rovin jsem bez problému zvládl, a tak jsem získal ten den již druhý zápočet. Zašel jsem si do menzy na oběd a po obědě jsem měl domluvenou pracovní schůzku. Kdo to ještě neví, ucházel jsem se o práci externího programátora ve firmě KDV CZECH v. o. s.. V pondělí jsem oficiálně podepsal smlouvu o provedení práce, dostal zadání a dohodl si datum odevzdání a finanční ohodnocení. V pozdějších odpoledních hodinách jsme se pak zašli se spoluinformatiky podívat na olomoucký Majáles. Koncert měla moje nejoblíbenější česká etno skupina - Čankišou (no, my jich snad víc ani nemáme). Kde jsem si koupil ve stánku párek a měl jsem pocit, jako bych byl na letním festivalu. Už aby byly prázdniny...

Úterý - Další zápich

Nic zvláštního se vlastně nestalo. Jenom to že jsem přišel do školy. Jako jeden z mála. Na hodině Softwaru pro matematiky 2 (aka Matlab) nás bylo asi pět, a tak jsme dostali nabídku, kterou nelze odmítnout. Můžeme si napsat zápočtový test o týden dříve a příště už nechodit. Tak jsme se do toho vrhli (já jako jediný s nadšením). Dostali jsme pět příkladů a z nich si mohli vybrat dva. Mě to bylo celkem jedno, tak jsem si zvolil první dva: 1) nasimulovat sto hodů kostkou a vytvořit sloupcový graf znázorňující počty padlých čísel a 2) sečíst 20. až 120. člen posloupnosti (už nevím přesně jaké). Netrvalo ani deset minut a bylo po všem a další zápočet byl v indexu.

Středa - Oprava, oprava, oprava

Prostředek týdne a zároveň nejnáročnější den vůbec. Tento den byl však světlou výjimkou. Uživatelská rozhraní proběhla bez větších komplikací, v Projektovém semináři jsme se dozvěděli podrobnosti k odevzdání, na konzultaci jsem se dozvěděl, že jsem na dobré cestě (jakože opravdu, ne jako 5+ u Ing. Lorenze) k obhájení projektu a že se můžu stavit pro zápočet, na přednášce z Operačních systémů jsem napravoval škody, které jsem na projektu napáchal přes víkend, Formální jazyky a automaty nám odpadly, tak jsem měl další čas opravovat, na cvičení z "Operáků" jsem pořád opravoval a hodinu po skončení jsem ještě seděl ve škole a opravoval. To mě natolik zničilo, že jsem přišel domů a usnul. Když jsem se probudil, stihl jsem ještě poslední třetinu zápasu Česko-Finsko a poté jsem šel opět opravovat.

Čtvrtek - Den volna

Jelikož v Matematické logice jsme již všechno probrali minulý týden, přednáška nebyla a na cvičení se psal opravný test pro tři lidi, kteří ještě neměli zápočet. Mohl jsem se tedy pořádně prospat. Večer jsem zatáhl žaluzie a vypnul budík, abych náhodou nebyl probuzen nějakými negativními vlivy. Povedlo se. Spal jsem asi do půl dvanácté a dopadl jsem ještě hůř než v neděli. Bolela mě hlava, za krkem, a tak vůbec všechno. Opět jsem se zabral do opravování. Chybu se mi sice nepovedlo najít, natož opravit, ale podařilo se mi zamezit jejímu projevení, takže snad se na to nepřijde. Zase jsem byl natolik vyčerpán, že jsem si musel jít zaběhat. Dal jsem si zkrácenou verzi své úterní trasy (tj. 8,2 km namísto 9,7 km). Po cestě kolem bystřičky jsem narazil na policejní potápěče a doufal, že jen trénují a neloví nějakou mrtvolu. Když jsem se vrátil domů, bylo pět hodin. Tak nějak jsem si uvědomil, že mám na půl šesté školu, ale co, nemusím tam být pořád...

Pátek - Bystrovany aneb cesta tam a zase zpátky

Na dnešek jsem měl velké plány. Ráno odjet do Bystrovan a domů se vrátit večer. Světe div se, ale povedlo se to. Na nádraží jsem sice dorazil o něco dříve, ale volný čas jsem strávil tím, že jsem skočil do květinářství, kde jsem utratil poslední peníze za slunečnici, abych potěšil svou milovanou (světe div se, i to se povedlo; kytky pořád ještě fungují). Nakonec to byl celkem příjemný odpočinkový den. Dopoledne jsme se jen tak povalovali, pak jsme se naobědvali, podívali se na televizi (konkrétně na Přátele), pověsili prádlo a zašli si na zmrzlinu do Bystřice. A hurá domů. Tedy vůbec ne hurá, nejraději bych tam zůstal, ale jak jsem zjistil "you can't always get what you want".

Závěrem

Připadal vám článek každým dnem uspěchanější? Pokud ano, hrají v tom roli hned dva faktory. Chtěl jsem vydat článek přesně 168 hodin po tom předchozím a nějak jsem to nestíhal. Druhým urychlovačem je fakt, že o půlnoci začíná Offline Day, takže zítra mě na internetu nehledejte, odpojuji kabel.