neděle 22. května 2011

Okurková sezóna

VAROVÁNÍ: článek je naprosto o ničem a může silně poškodit vaši psychiku!

Jako každý rok, i letos dorazila okurková sezóna, období, kdy není o čem psát, protože se vlastně nic neděje. Nejlépe je to vidět na TV ovNa, která nás tak ve svém zpravodajství musí informovat o tom, že hasiči sundávají čapí vejce z hnízda a iDěs pak považoval za důležité, že advokáti nedostali ramínka na taláry. Inu, když se války uklidní, radiace poklesne a není zrovna nikdo pohřešovaný a nepátrá po něm celá republika, není v médiích o čem mluvit. A přitom se děje každý den tolik věcí. Proč třeba neslyšíme o tom, že dnes téměř sedm miliard lidí NEzemřelo při autonehodě? Nebo že přes čtyři miliony českých domácností NEvyhořely? Hned by bylo na světě veseleji a večerním zprávám by se nemuselo přezdívat "černá kronika".

A já samozřejmě nezůstanu pozadu. Takže ty okurky... Už jsem Vám říkal, že si na okně pěstuji okurky? Tedy vlastně už ne. Pěstoval jsem je do soboty, ale pak byly převezeny na chalupu do skleníku společně s paprikami. Jo, papriky... Ty jsme také měli doma. V předsíni na okně. My jsme taková pěstitelská rodina. Kdybyste viděli těch kytek, co doma máme. To by nejmenované komerční televizi stačilo na patnáctiminutovou reportáž v hlavním zpravodajství. Já osobně bych je asi nepotěšil, já mám na okně jenom sedm kytek.

Dva Fikusy, ale ty nejsou nijak zajímavé, pak velkou palmu, kterou si vždy na Vánoce ozdobím. Baňky na ni tedy nedávám, jenom takové ty žárovičky. Pak tam mám Pryšec, který jsem dostal od svého nejlepšího kamaráda. Prý se nemusí moc zalévat, ale i tak mi nějak moc neroste. Pryšec, samozřejmě. Ne ten kamarád. Ale ten už také neroste. Všichni jsme už tak nějak dorostli do věku, kdy už nerosteme. Někteří tedy rostou, ale ne do výšky, ale spíš do šířky, ale to se nás taky moc netýká. A jak to máte vy?

Máte? Máta. Mátu také pěstuji, to jsou další dvě rostlinky. A tyhle jsou dokonce užitečné. Pravidelně je sklízím, vlastně poprvé, když jsem je sklidil, tak jsem netušil, že zase obživnou, a vařím společně se zeleným čajem. Tuareg se tomu říká. Samozřejmě ne podle toho auta od vé-dvojtévé, ale podle afrického nomádského kmene, kteří ho popíjí, aby se schladili ve žhnoucím saharském slunci. Docela je chápu. My tu sice takové horko nemáme, ale i v našich "tropických" dvaatřiceti tento čaj příjemně osvěží.

Ale abych se vrátil k těm kytkám. Ještě tam mám jednu. Nevím ani co to je, ale vypadá lehce orientálně. Byl to takový mrzáček a já se ho ujal. Byl to takový suchý klacík, když jsem si ho dal na svoji zenovou zahrádku. No ano, mám na okně zenovou zahrádku. A jak tam tak byl, zřejmě na něj sem tam ukápla nějaká voda z ostatních květin a najednou na těch suchých větvičkách začaly rašit zelené lístečky. A teď? Je obsypaný tak, že se pomalu klátí na stranu. Asi ho budu muset přesadit do většího květináče.

Ale to jsem trochu odbočil. Takže to Husitské hnutí...