středa 15. června 2011

Jackpot

Dnes se mi zadařilo. Úspěšně jsem složil nejtěžší, nejobávanější a zároveň mou poslední zkoušku druhého ročníku. Zkoušku z Formálních jazyků a automatů. Ve zkratce pro neznalé: to nepochopíte. V loňském roce byla úspěšnost této zkoušky krásných kulatých 0 %, což nás všechny náramně vyděsilo, a někteří dokonce zkoušku vzdali ještě předtím, než ji zkusili. A při tom to nebylo až tak těžké, ale jak se říká, po bitvě je každý generálem. Z maturity také byla většina studentů vyděšená a sotva bylo odmaturováno, začali čerství maturanti prohlašovat, jak je maturita strašně jednoduchá. Ono tomu tak opravdu je, především s pohledu vysokoškoláka, ale postupem času zjišťuji, jak velkou roli tenkrát sehrálo štěstí.

Nicméně teď je čas na oslavy. Konečně si mohu zahrát nějakou pěknou hru bez pocitu viny, přečíst si knížku, aniž by mě odpuzovala jistá podobnost se skripty nebo se jít někam opít s tím, že den poté proležím v posteli s bolestí hlavy, ale nebude mě to trápit, protože už se nemusím učit. Úplnou volnost však ještě nemám. Příští týden mě ještě čeká obhajoba ročníkového projektu, který musím ještě patřičně dodělat a ošetřit. Nicméně zítřek rozhodně strávím v posteli s knihou a bez starostí.

Na závěr přikládám fotografii z mé malé soukromé oslavy, které proběhla ihned po zkoušce, a to ještě na půdě školy. Inu, přiznejte se, kdo z vás se může ve škole kochat takovým krásným výhledem? Škoda jen, že při jakési včerejší akci někdo vypil všechno točené pivo a já se musel spokojit s lahvovým.


Pohoda na terase