sobota 15. října 2011

Co bylo? Co bude?

Zase jsem se jednou ocitl v období, kdy mě nic nebaví, pořád se mi chce spát a fantasie nepracuje, jak bych chtěl (jinými slovy: podzimní únava). Již několikátým dnem přemýšlím, co napsat a nic mě nenapadá. Týden čekám na nějaký "záchvat" inspirace a ten nepřichází a nepřichází.

Na druhou stranu mám chuť něco napsat, tak jsem se rozhodl, že napíši zase nějaká „emopost“ a povyprávím vám, jak jsem se poslední dobou měl a jak se pravděpodobně mít budu.

Co bylo

Týden utekl jako voda ve studni. Byla zima, zataženo, pršelo a nikomu se nic nechtělo. V pondělí jsem šel do školy a málem jsem tam usnul. V úterý mě na přednášce z OS2 rozbolela hlava, a to tak, že jsem nebyl schopen jít na cvičení (z téhož předmětu). Místo toho jsem šle domů, spadl na postel a usnul. Asi po třech hodinách jsem se probral, převlékl se z riflí a sundal si tašku z ramene. Hlava už mě nebolela, tak jsem se podíval na Simpsony a šel zase spát.

Ve středu jsem byl opět lehce imobilní, tak jsem si musel po ránu oprášit french press, abych si mohl připravit termosku plnou kávy. Toho večera se totiž konalo historicky první #InfPivo. Akce, ze které se brzy stane tradice. Akce s obrovskými ambicemi a poněkud menší účastí. Nakonec jsme byli čtyři, tak jsme byli rádi, že si alespoň ten fotbálek zahrajeme.

Na této akci se však stalo něco převratného. Poté, co polovina osazenstva odešla, zůstali u stolu jen dva lidé. Shodou okolností pořadatelé InfPiva, ale také aktivní jedinci, kteří se chopili pořádání letošního ročníku Informatického večírku. Zde musím trochu odbočit a vrátit se do historie.

Na začátku školního roku jsme si uvědomili, že jsme vlastně třeťáci. To s sebou nese, mimo jiné, odpovědnost za uspořádání akce, na které se jednou za rok sejdou všichni studenti informatiky (kteří mají právě čas). Začali jsme tedy řešit, kdo z nás bude hlavní organizátor. Tento post demokratickou volbou vyhrál (samozřejmě za své nepřítomnosti) @novalu. To jsme ještě netušili, že bude potřeba ještě důležitější a zodpovědnější člověk, a to ten, kdo ho k tomu dokope. A tím jsem se tak nějak, (ne)přízní osudu, stal já.

Takže jsme tedy seděli u stolu my dva. Hlavní organizátor a ještě hlavnější „dokopávač“. Nebudu to zdržovat, Informatický večírek jsme nejen úspěšně naplánovali, ale dokonce jsme i zamluvili celou hospodu. Potom už zbývalo jen dát přibližnou podobu budoucího plakátu, kterému jsem pár dní poté dal podobu reálnou. Zbývá ho jen vytisknout a rozvěsit

Druhý den byl velice náročný. Jednak proto, že se předchozí noc poněkud protáhla, ale také kvůli brzkému vstávání. Ve čtvrtek totiž máme na 8.00, což je v kombinaci s prohýřeným večerem téměř smrtelná kombinace. Naštěstí včas zasáhl termohrnek, do kterého jsem ráno stihl vyklopit dvě espressa.

V pátek přišel na řadu odpočinek. Rozhodl jsem se, že po dlouhé době vyrazím se sestrou do města. Zajeli jsme do Olympie, kde jsme se zúčastnili neúspěšného lovu na tašku a čepici pro mě a sluneční brýle pro sestru. Nakonec z toho byl hezký výlet na čínské nudle. Po cestě z nákupního centra jsme byli o něco úspěšnější. Sestra sehnala brýle, já nesehnal ani tašku ani čepici, ale náladu jsem si zlepšil novým zápisníčkem za 25 Kč, který skrýval nečekaná tajemství.

Levná, ale poměrně kvalitní napodobenina Moleskinu
V Československu je to samý Maďar a mají tam o hodinu méně než v Londýně

Co bude

Jak jsem již zmínil, za měsíc a něco se bude konat naprosto epický Informatický večírek. Bude-li to propadák, víte, kdo za to může. Organizátor. A bude-li to úspěch, díky patří „dokopávači“. Abych se ale do té doby nenudil, čeká mě ještě jedna naprosto bezvýznamná utajovaná akce a o týden později můj již třetí Hanácké Tweet. A možná taky zařídím něco málo kolem bakalářské práce.