středa 16. listopadu 2011

Články na přání (1) - Bojíte se tmy?

Dnes jsem se rozhodl, že využiji téměř volné středy k tomu, abych napsal další článek na blog. A aby to bylo něco extra, napadlo mě, že středeční články by mohly být na přání, tedy na téma, které si čtenáři sami navrhnou. Vyhlásil jsem tedy veřejnou „soutěž“, která měla nečekanou účast. Nepředpokládal jsem totiž, že by se vůbec někdo ozval. Dostal jsem však hned dva návrhy. První byl od @Maruxs: „Jak neprokrastinovat? :o)“. Toto téma jsem musel zavrhnout, neb bych absolutně nevěděl, o čem psát. Jako druhá se ozvala @G_i_r_a „Oblíbené sci-fi-hororové knížky/filmy/hry. Alespoň bych pak měla podle čeho hledat. :D“. To se mi zalíbilo, a tak je to tady, první článek na přání.

Literatura

Začnu s tím nejlehčím. S hororovou literaturou nemám totiž moc zkušeností. Když už se ke čtení dostanu, chci se spíše pobavit. Nicméně se mi do rukou pár děsivých a nervy drásajících kousků dostalo.

Edgar Allan Poe - naprostá klasika. Ať sáhnete na cokoliv, neuděláte chybu. Jáma a kyvadlo, Zrádné srdce, Černý kocour a všemi milovaný Havran patří mezi literární kusy, které by si měl přečíst snad každý. Ne nadarmo je E. A. Poe považován za zakladatele hororového žánru.

Volání Cthulhu
Howard Phillips Lovecraft - když se mi poprvé dostaly do ruky jeho povídky, ihned jsem si je přečetl. Poté jsem zjistil, že možná není nejlepší nápad číst je před spaním. Lovecraft se specializuje na nadpřirozeno. Temnou magii a démony. Jeho největší specialitou jsou tajemné kulty. Není nad to, když se osamělý novinář ocitne v malém městečku zahaleném mlhou a začne zjišťovat, proč se místní obyvatelé chovají tak divně…
Dmitrij Gluchovskij - od tohoto autora jsem četl zatím jen jednu knihu – Metro 2033, kterou jsem i kdysi recenzoval. Není to horor v pravém slova smyslu, nejlépe by se dal příběh popsat jako postapokalyptické sci-fi, nicméně je zde několik pasáži, při jejichž čtení se mi rozbušilo srdce nadměrnou rychlostí. Vlastně to bylo poprvé v životě, kdy jsem měl díky knize husí kůži.

Filmy

S filmy už mám zkušenost trochu větší. Viděl jsem mnoho hororů od krvavých slátanin, kterým se spíše zasmějete, až po nervy drásající hrátky s psychikou, které vám téměř přivodí infarkt. Zde bych si však dovolil začít od konce, tedy filmem, který jsem vyděl celkem nedávno.


Paranormal Activity 3 - pomineme-li příběh, který občas klopýtal a ke konci už se ze země prakticky nezvedl, zůstane nám film se skvěle propracovaným střihem a zvukem, který vytváří nezvykle děsivou atmosféru. Celý film vlastně čekáte, že se něco stane. Sedíte se zatajeným dechem, tlukoucím srdcem a husí kůží na krku. Říkáte si: „teď se určitě něco stane!“ Nic. Střih. „Teď už se ale musí něco stát!“ Zase nic. Střih. „Tak ono už se asi nic nestane.“ Teď! Leknete se tak, že skoro vyskočíte ze židle. Pak si vydechnete a začnete se smát sám sobě: „Jak jsem se mohl leknou, vždyť bylo úplně jasné, co se stane.“ Příště už to čekáte, ale zase se leknete. A tak to jde celý film. Nakonec se těšíte, až film skončí, protože se bojíte, že po dalším leknutí už leknete nadobro.


Osvícení (The Shining)
Osvícení - další horor, který si pohrává s naší psychikou jako s jednookou ohořelou panenkou, která přežila pád letadla. Ale co jiného taky můžete čekat od Stanleyho Kubricka. Pokud chcete pochopit pointu, jedno shlédnutí vám nejspíš stačit nebude (pravděpodobně na to musíte být Kubrick osobně), ale pokud se chcete bát, myslím, že to zvládnete už napoprvé. Hlavně pokud vám, stejně jako mě, největší hrůzu nahání jednovaječná dvojčata. Obzvlášť, když to jsou malé holčičky.

Oko - myslím samozřejmě to originální. Když točí horor Japonci, připravte se, že nepotečou potoky krve, ale že se opravdu budete bát. Umí totiž skvěle budovat atmosféru a míto aby vám ukázali ducha, raději vám jeho přítomnost pouze naznačí. A tak to má být. Když totiž jdete v noci na záchod, nebojíte se toho, co tam je, ale toho, co tam není.

Hry

Jsou hry, které jsou strašidelné od začátku a pak ty, které mají jenom strašidelné pasáže nebo jen některé mise. Pár strašidelných her jsem hrál, ale největší klasiky, jako série Silent Hill a Resident Evil se mi pořád nějak vyhýbají. Budu tedy opět ve zkratce mluvit o tom, co jsem hrál a co mě děsilo.


F.E.A.R. - Jak už napovídá název, budete se bát, a to kontinuálně od začátku až do konce. A jak jinak, hlavní úlohu v tom bude hrát malá kolčička. Když zrovna nebudete připichovat hordy vojáků ke zdi puškou na hřebíky, budete se nejspíš plazit nějakou větrací šachtou. Protože když po vás jdou nepřátelé, nemáte čas se bát. Budete se plazit a před vámi proběhne holčička, jdete za ní a? Slepá ulička, nikde nikdo. Pak vám do toho explodují světla a všechno kolem začne hořed. A pak? Nic nehoří, všechno se vám jen zdálo.

Thief 3: Deadly Shadows - středověká stealth akce, které má jednu nezapomenutelnou hororovou misi. V té se dostanete do starého blázince (znáte lepší prostředí?) a pátráte po tom, co se událo. Světla nesvítí, ze stropu kape voda a všude se ozývá podivné vrzání a skřípání. Vy procházíte cely a prohlížíte si vzkazy na stěnách a záznamy z deníků. Pak najednou záblesk! Jste v minulosti. Všechno funguje jak má. Blázni v celách, personál na chodbách. Najednou si vás někdo všimne, rozeběhne se proti vám a zase záblesk. Jste zpět v současnosti a útočí na vás podivná bytost s klecí na hlavě.

Vampire: The Masquerade - Bloodlines - upírská akční RPG adventura nám předvádí to samé v bledě modrém. Jen místo blázince je to opuštěný hotel, ve kterém straší. Což se samozřejmě nelíbí majitelce, a tak vás pošle problém vyřešit. Opět se můžete těšit na padající lustry a obrazy, stíny neexistujících postav a podivné zvuky.