pátek 16. prosince 2011

Rýmečka vrací úder

Kdybych si mohl vsadit na své zdraví, vsadil bych si, že onemocním první týden školy nebo těsně před Vánocemi. A letos bych zase vyhrál. Stejně jako loni a předloni. Letošní rok byl v tomto ohledu velice úspěšný. V únoru jsem měl speciální edici rezistentní chřipky, asi o měsíc později – v březnu – jsem se staral o zánět nosohltanu a v záři jsem měl slavný infekt, o kterém pořád nevím, co byl vlastně zač. K tomu pár gastrointestinálních problémů, rýmeček a mé oblíbené krvácení z nosu. Co víc si může člověk přát? Že bych k Vánocům dostal nějakou extraordinární chorobu. Co já vím, třeba takový zánět vaječníků by byl zajímavý a všechny bych tím jistě ohromil.

Kde je vlastně původ mích chorob? To je jasné, v dětství jsem trpěl oslabenou imunitou, z toho se mi vyvinula alergie, a tak mám skvělé předpoklady pro to, aby se moje tělo stalo chodící Petriho miskou. V jednom období, bylo to někdy na přelomu střední a vysoké školy, se mé tělo dostalo do normálního stavu a byl jsem nemocný tak jednou do roka. Je tedy pravda, že když už jsem něco chytil, tak to stálo za to. Nicméně jsem se začínal radovat, že bych mohl být konečně normální.

Samozřejmě, že jsem se mýlil. Protože vysoká škola a budování obranyschopnosti organismu nejdou dohromady. Díky stresu, nepravidelnému stravování a nedostatku spánku jsou naše těla ideálním terčem pro kdejakou chorobu. Proto se nedivím, že jsem onemocněl právě teď, v průběhu zápočtového týdne. Ale jak se říká, všechno zlé je k něčemu dobré, a tak si třeba konečně odpočinu a konečně se zase vrátím k rozečtené knize. Nebo… nebo napíšu další hloupý článek o tom, jaký jsem strašný chudáček…