čtvrtek 31. května 2012

Už přes měsíc jsem nic nenapsal


…asi bych to měl napravit, co? Tohle už jste asi četli na Twitteru, že? To nevadí. Nedávno jsem takhle seděl, koukal do stěny a najednou mě napadlo – nemám já náhodou blog, nebo tak něco? Nakouknu do internetů a je tomu skutečně tak. Blog mám, ale už jsem na něj dlouho nic nevyvěsil. Počkejte… jo je to víc jak měsíc. Poznal jsem to podle nadpisu. Tak tedy směle do práce. Nejlepší by bylo navázat na poslední článek. AFO skončilo a co se dělo dál? Za tu dlouhou dobu se určitě událi nějaké ty události a některé z nich by možná stály i za zmínku…

Škola

Chvíli po událostech dříve popsaných, nastal první zápočtový týden. Ano, čtete dobře. Měl jsem totiž dva zápočtové týdny. Jeden třeťácký, který je o dva týdny dříve, kvůli státnicím a jeden regulérní. Ten první byl dosti jednoduchý. Měli jsme totiž jen tři Áčkové předměty – ze Semináře k bakalářské práci jsem si zápočet zasloužil už v půlce semestru, na splnění Softwarového inženýrství stačilo odevzdat pár UML diagramů, kterým nikdo nerozuměl a do Informačních systémů odevzdat, světe div se, informační systém, kterým byla pracovní verze mého připravovaného nového blogu. Daleko horší byl ten nadcházející zápočtový týden. Z Typografie jsem dostal zápočet bez sebemenších problémů za „vysázení“ novin, ale poté přišel ten nejhorší ze všech hrozných zápočtů  – Operační systémy 1. V tomto předmětu jsem již jedno selhal, když se mi loni nepodařilo získat zápočet. Letos se mi to naštěstí povedlo. Dokonce jsem získal 49,5 bodu z potřebných 48.
A pak nastalo zkouškové. První dvě zkoušky jsem opět zvládl bez větších problémů (a bez většího učení) – SOFI za C (aka 2) a INFS za D (aka 3+). Teď už zbývá jen ona záludná zkouška z OS1, na které záleží způsob ukončení mého studia – státnicemi, nebo vyhazovem. Zatím jsem byl na jednom pokusu, který jsem neúspěšně zakončil známkou F, prý abych si utřídil znalosti a udělal si v tom pořádek. Na další pokus jdu příští týden ve středu, tak doufejme, že se zadaří a nebudu si muset podávat žádost o třetí termín, jako v případě OS2… no vidíte, tu jsem si vlastně ještě taky nepodal…

Dýmka

Už od dětství se mi dýmky líbily. Působily na mě takovým vznešeným a autoritativním dojmem. Měl ji mocný pán lesa Krakonoš nebo neomylný detektiv Sherlock Holmes. Později, když přišel na plátna kin Pán prstenů, kde kouřil dýmku snad každý, jsem začal tak trochu uvažovat, že bych si ji někdy „na stará kolena“ pořídil. O mnohem, mnohem později, když jsem takhle seděl na jednom Hanáckém Tweetu, jsme se jen tak bavili a já mezi řečí prohodil: „cigarety jsou moc mainstream, já budu kouřit dýmku.“ Tehdy všichni brali jako vtip. Vlastně i já. Ale pak, už vlastně ani nevím, co byl ten konečný impuls, jsem o tom začal opravdu vážně uvažovat. Na internetu jsem začal shánět informace, přečetl si knížku, seznámil se na Twitteru s jedním dýmkařem a začal jsem zjišťovat, že kouření dýmky je velice zajímavý koníček, ba dokonce životní styl. A tak jsem se jednoho večera rozhoupal a objednal si dýmku i s tabákem a příslušenstvím. Jestli mi to vydrží, jistě se můžete těšit na další zajímavé články.