neděle 22. července 2012

Blaskovka: Samozvaní odborníci

Občas se na nějakém internetovém portálu (nebudeme Lupu jmenovat) objeví nějaký opravdu hluboký článek plný morálního ponaučení, a tak vůbec. Vždycky pak dlouze přemýšlím, kdo se nachází na pomyslném vrcholu pyramidy debility. Je to autor původního článku? Je to ten, co jej přeložil a umístil na „český“ internet? Je to šéfredaktor daného portálu, který tam takové pseudointelektuální články s nulovou informační hodnotou trpí? Nebo jsme to my – příležitostní, nebo nedej [bože] (dosaďte dle aktuální náboženské příslušnosti) pravidelní čtenáři?
Dnes mě takto rozhořčil článek Může být Twitter použit k odhalování psychopatů? Studie se pokusí poskytnout odpověď. Tak v první řadě každého jistě trkne samotný nadpis článku. Nevím, jak pan Dočekal, ale já jsem žurnalistiku nestudoval, ale i tak si troufám říct, že nadpis by měl být výstižný, ale hlavně krátký. Nehledě na to, že k článku je obrázek úplně jiné knihy, úplně jiného autora. (Nebo mi něco uniklo?). Ale pusťme se do samotného obsahu článku:
Pokud například používáte příliš mnoho teček, nadáváte, vztekle odpovídáte jiným lidem, používá příliš často „my“, vyplňujete své tweety slovy jako „blah“ a „myslím si“ či „ehm“, tak jste možná podezřelí.
Závěrečná formulka „tak jste možná podezřelí“ je opravdu kouzelná. Co vlastně znamená? Buď podezřelý jsem, nebo ne. Jestli jsem, pak jsem možná psychopat, ale vzhledem k hloubce psychologického rozboru bych řekl, že spíš ne… Nechápu, co je špatného třeba na „myslím si“. Každý člověk s alespoň trochu vyvinutou inteligencí snad myslí, ne? A každý malinko inteligentnější člověk to i rovnou přizná, aby ho ostatní nepodezírali, že své výroky považuje za absolutní pravdu. Nadávat a vztekle odpovídat také nepovažuji za typické příznaky psychopatismu. Když žijeme ve světě, v jakém žijeme, je věru na co nadávat a člověk, ať inteligentní, nebo blbec, se tomu nevyhne. Dokonce i ten nejasertivnější člověk občas vztekle odpoví, když mu klade otázky naprostý blbec.
Psychopati, podle Sumnera. často používají popisy příčiny a následku, v podobě „protože“ a „poněvadž“. Věnují se na materiálním potřebám jako jsou peníze, jídlo a pití, naopak se nevěnují rodině či náboženství. A často hovoří v čase minulém, což podle Sumnera značí, že jsou „psychologicky odloučení od události“.
Už od raného dětství mne maminka učila, že cokoliv provedu, vrátí se mi nějakým způsobem zpátky. Vychovala tím ze mě psychopata? Ne, právě naopak. Psychopatem je (dle mého velmi subjektivního názoru) člověk, který si tento fakt neuvědomuje. Ale pan Sumner má jistě pravdu, když napíšu třeba „musel jsem jít pěšky, protože nejezdí tramvaje,“ jsem jasný psychopat. No a co většina z vás píše na Twitter? To co se vám před krátkou chvílí stalo. Udělejte si na to miliardový průzkum a získejte přesná čísla, ale myslím si (zase psychopat), že podíl tweetů psaných v minulém čase bude více jak 50%. To asi budeme všichni psychopati.

A co je na tom všem nejhorší? Že toho člověka někdo vezme vážně. Třeba nějaký bezpečnostní odborník si najde jeho knihu v krabici „volně k rozebrání“ před nějakým antikvariátem a napadne ho, že by se tato metoda dala použít v boji proti terorismu, a tak nasadí hyper super globální analyzátor tweetů a jednoho dne vám vyrazí dveře úderná jednotka, protože píšete podezřele moc tweetů v minulém čase.