čtvrtek 18. října 2012

Bleskovka: EU a její „zákazy“

Každý, kdo pracuje v médiích ví, že to co prodává noviny, jsou titulky. Stejné pravidlo platí i pro internetové zpravodajské servery. Titulek zkrátka musí upoutat pozornost čtenářů a fakt, že je nepřesný, nebo mnohdy dokonce nepravdivý, jde stranou. Když pak takový redaktor ví, že čtenáři nemají příliš v lásce Evropskou Unii, sáhne po titulcích jako „Evropská Unie zakázala prodej pomazánkového másla“ nebo „Evropská Unie zakáže Česku marmelády“. Průměrní (ne)čtenáři se s titulkem spokojí a rychle běží do diskuse postěžovat si, jak je EU debilní spolek, jak úředníci nemají nic na práci, a tak vymýšlí debilní zákony nebo jednoduše, že EU je banda debilů. To jim samozřejmě nebudu rozmlouvat, ale na tomto místě se musím EU zastat.

Když jste nadprůměrně gramotný jedinec a kromě palcových titulků zvládnete přečíst i malé písmo článku, dozvíte se, že nejde o žádné zakazování výrobků, nýbrž snahu o jejich správné označení. A světe div se, jde o dobrou věc. Jde o ochranu spotřebitelů. A spotřebitelé jsme my. Nevím jak vy, ale když já jdu do obchodu pro máslo, chci mléčný výrobek. Kostku žlutobílé hmoty, která se kdysi houpala v kravském vemeni. Nechci vylisované kytky, nebo vybělené deriváty ropy. Když si tedy koupím máslo, chci mít jistotu, že to opravdu máslo bude a domů si nedonesu jakýsi prapodivný rosol bez chuti. Zvláště když chytří obchodníci, stejně jako chytří redaktoři, použijí na slovo „máslo“ pěticentimetrové písmo a ono rozhodující „pomazánkové“ je někde malým písmem splývajícím s pozadím.

Ale ještě k té marmeládě. Tento případ naopak považuji za zcela zcestný. Já jsem vždy žil v domnění, že marmeláda je ze zcela rozmixovaného ovoce a džem obsahuje větší kusy. EU naproti tomu zastává názor, že marmeláda musí být vyrobena z citrusových plodů. Což mi nějak nejde do hlavy, neboť samotné označení pochází z portugalského marmelo, tedy česky kdoule. Ty sice mají citrónové aroma, ale v podstatě to jsou takové skoro-jablka. Kdyby tedy EU řekla, že se slovem „marmeláda“ smí označovat jen produkt vyrobený z kdoulí, souhlasil bych. Neochotně, ale souhlasil. Ale co, zavařeniny si vyrábíme převážně sami, takže tomu budeme i nadále říkat marmeláda, nehledě na nálepku, kterou bude mít stejný výrobek v obchodě.

A jaké z toho plyne ponaučení? Dávejte si pozor na titulky. Stejně jako bulvární pisálci, tak i obchodníci se vás budou snažit nalákat na atraktivní titulek a krásný obal. Nás však ale zajímá obsah. A tak vám tedy radím, nečtěte jen titulky, čtěte celý článek. Nekoukejte jen po tom, jak se výrobek jmenuje, ale pro jistotu si čtěte i jeho složení.